Historie karetní rodiny:
Lorum -Lóra - Barbu
Praotec ze střední Evropy: Lorum
Lorum je maďarská „compendium“ karetní hra pro čtyři hráče, hraná s 32 německými kartami (mariáškový předobraz). Hráči přiznávají barvu, ve hře nejsou trumfy a cílem je nasbírat co nejméně trestných bodů. Popularita sahá pravděpodobně už ke konci 19. století; pravidla byla sepsána až ve 20. letech 20. století. Kulturně spadá do rakousko‑uherského prostoru, kde se i šířila.
Hry (smlouvy) v Lorum
- Žádné červené (Herzlos / Rote): vyhýbáš se červeným kartám v zdvizích (každá červená = trest)
- Žádné svršky (Oberlos): nesmíš získat žádný svršek (každý = 2 tresty)
- Žádné zdvihy (Stichlos): snaha nevzít žádný zdvih (každý = trest)
- Červený král (Herz‑König‑los): nechyť červeného krále (vysoký trest)
- První a poslední zdvih: vyhni se 1. a 8. zdvihu
- „Lorum“ (Kirako/Domino): vykládací „domino“ varianta – cílem je zbavit se karet; z té později vzešly české Kvarty a Desítky
Proč je Lorum důležité? Je to „šablona“ celé rodiny: negativní cíle (červené, konkrétní vysoké karty, zdvihy) + závěrečná vykládací disciplína. Z této „DNA“ se vyvinuly jak Lóra (v Česku), tak Barbu (ve Francii).
Český potomek a duch Kladna: Lóra
Lóra převzala základ Lorum: 4 hráči, 32 mariášových karet, povinné přiznání barvy, počítání trestných bodů. Celá hra se hraje ve čtyřech táliích, každou tvoří 8 dílčích her v pevném pořadí – to je výraz formální standardizace české varianty. Kulturně je Lóra doma na Kladně; folklór zmiňuje příchod přes německé vojáky i popularizaci dělníky z Poldovky. Tradici pomohl ukotvit klub Petasites (oficiální pravidla, dlouholetá pořadatelská role Národního mistrovství).
Hry (pevné pořadí v tálii)
- Červené: vyhni se červeným kartám (1 bod za každou).
- Filky: nesmíš brát svršky/filky (2 body za každý).
- První–poslední (Pr‑Po): vyhni se 1. a 8. zdvihu (typicky 4 body/zdvih).
- Všechny: snaž se nebrat žádný zdvih (1 bod/zdvih).
- Bedrník (červený král): nechytit červeného krále (8 bodů).
- Kvarty: vykládací hra – tvoříš čtyřkaretní sekvence; trest za karty v ruce.
- Desítky: vykládací hra – stavíš nahoru/dolů od desítek; tresty i za „ťuk“.
- Maturita: česká specialita – forhend si zvolí jednu z předchozích her a musí ji uhrát bez trestu; selhání = 8 bodů.
Lóra má i vlastní „metahry“ a pojmy (např. renonc, Čistá stovka, Harakiri), což ukazuje její vyspělou turnajovou kulturu a lokální identitu.
Francouzský „bratranec“: Barbu
Barbu nevznikla jako přímý potomek Lorum, ale jako paralelní evoluce ze společného 32karetního předka („King“). Původní „King“ měl jen pár negativních smluv kolem „červeného krále“, později byl přepracován hráči bridže do podoby 52karetní hry s bohatším repertoárem a taktikou. „Barbu“ = „vousatý“ – narážka na ony vousy červeného krále, který je středobodem stejnojmenné smlouvy.
Co dělá Barbu jinak
- 52 francouzských karet (piky, srdce, kříže, kára) → 13 karet na hráče a jemnější práce se zdvihy.
- Deklarant si volí smlouvu; hráči mohou i kontrovat (zdvojnásobit), což je prvek převzatý z bridgeového prostředí.
- Kombinuje negativní i pozitivní smlouvy, často s jiným bodováním než v Lóře.
Smlouvy v Barbu (příklady a paralely)
Negativní (podobné Lorum/Lóře):
- Žádné zdvihy (Misère) ↔ „Všechny“
- Žádné červené ↔ „Červené“
- Žádné dámy ↔ „Filky“
- Barbu (žádný červený král) ↔ „Bedrník“
Rozpracované/unikátní:
- Žádné poslední dva (postihuje 12. a 13. zdvih; rozvinutí českého „Pr‑Po“)
- Trumfy (pozitivní zdvihová smlouva se zisky za brané zdvihy)
- Domino/ vykládací (pozitivní varianta „vykládací“ hry – příbuzná českým „Kvartám“ a „Desítkám“)
Shrnutí k Barbu: stejné jádro „vyhni se červenému králi“, ale jiný balíček, volba smluv a bridgeové mechanismy → výsledkem je strategičtější „salonní“ hra, která se vyvíjela v jiném kulturním ekosystému než hospodská Lóra.
Souhrn (rychlé porovnání)
- Společný základ: negativní cíle a závěrečná „vykládací“ disciplína – to je „DNA“ z maďarského Lorum.
- Lóra (Česko): přejímá šablonu Lorum do pevného pořadí 8 her (včetně unikátní Maturity), drží se 32 mariášových karet a pěstuje turnajovou tradici (Kladno, klub Petasites).
- Barbu (Francie): paralelní evoluce ze společného předka „King“ → 52 karet, declarant, kontrování, směs negativních i pozitivních smluv; koncept je „více bridgeový“ a strategicky vrstevnatější.
Z hospod a hutí na mistrovství – vyprávění o naší Lóře
- Pamatuju si to jako dneska. Ten šedivý kouř, co se líně válel po hospodě U Zlatého lva, cinkot sklenic a to tiché, soustředěné šustění karet. Byly to mariášky, jednohlavé, ohmatané tisíci partiemi. Vzduch voněl pivem a tabákem a my, mladí kluci, jsme s bázní koukali na staré pány z Poldovky, jak nad stolem vedou své tiché bitvy. To byla Lóra. Naše Lóra.
- Staří poldováci vyprávěli, že ta hra k nám přišla kdoví odkud. Jedni říkali, že ji přinesli za války němečtí vojáci, a že to jejich „Lorum“ jsme si jenom počeštili. Druzí se bili v prsa, že Lóru vymysleli naši chlapi přímo v hutích, mezi šichtami, aby si ukrátili chvíli a potrápili mozky. Víte, ono je to vlastně jedno. Ať už přišla odkudkoliv, tady na Kladně zdomácněla a stala se naší. Zapustila kořeny hluboko jako ty naše šachty.
- Lóra, to není jenom o počítání bodů. To je o duši. Je to o tom mrazivém pocitu, když vám na ruku přijde červený král, ten náš proklatý Bedrník. Celou hru pak přemýšlíte, jak se ho zbavit, jak ho někomu „usušit“, podstrčit ho do štychu, když to nejmíň čeká. A ta slast, když se vám to povede! Nebo ta hrůza, když hrajete
- Červené a nemáte na vynesení nic jiného než tu jednu jedinou červenou kartu, a víte, že jste právě spáchali renonc a schytáte osm trestných.
- Každá hra měla svoje. Filky byly rychlé a zrádné. U První-poslední jste se museli zbavit es hned zkraje. A pak přišly ty zapeklité, Kvarty a Desítky, kde jste museli přemýšlet dopředu a doufat, že vám soupeři nenahrajou tak, že vám zůstane plná ruka a k tomu pár „ťuků“ za trest. Vrcholem každé
- tálie ale byla Maturita. To si forhend , ten, co byl celou dobu na ráně, vybral jednu hru a musel ji uhrát čistě. To bylo napětí! Celá hospoda ztichla a koukala, jestli to ten chudák ustojí, nebo jestli si napíše osm bodů a půjde od stolu s ostudou.
- Dřív to bylo tak, že co hospoda, to trochu jiná pravidla. Hádali jsme se, jestli se smí Bedrník hodit do prvního štychu, nebo jestli je to proti karbanické cti. Až pak přišli kluci z klubu Petasites a dali tomu řád. Sepsali pravidla, začali pořádat mistrovství a z naší hospodské zábavy se najednou stal sport. A my Kladěňáci jsme byli pyšní, že se k nám sjíždějí hráči z celé republiky, aby si to rozdali v naší hře.
- Dneska už do hospody tak často nechodím a Poldovka je jen vzpomínka. Ale když vezmu do ruky ty staré karty, pořád cítím to stejné chvění. Vzpomenu si na kamarády, na smích, na ty tiché bitvy, které z nás dělaly lepší přátele. A jsem rád, když vidím, že i mladí občas odloží ty svoje telefony a vezmou do ruky karty. Protože Lóra, ta naše kladenská Lóra, to je víc než hra. To je kus našeho života. A dokud bude na Kladně aspoň jeden stůl, u kterého se bude hrát, vím, že ten náš příběh nekončí.